Pády a jak je určit, pádové otázky v češtině

Čeština má 7 pádů. Pády určujeme u podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek. To, že tyto slovní druhy mají více tvarů je řadí mezi slova ohebná.

Podíváme se na určování pádu u podstatných jmen. Jde o věc, kterou je potřeba hodně cvičit. Nejdůležitější je pokládat správnou pádovou otázku, správně se ptát na podstatné jméno, u kterého chceme zjistit jeho pád.

Přehled pádových otázek:

1. pád - kdo, co?
2. pád - (bez) koho, čeho?
3. pád - (ke) komu, čemu?
4. pád - (vidím) koho, co?
5. oslovujeme, voláme
6. (o) kom, čem?
7. (s) kým, čím?

Předložky u pádů jsou pomoc, ale nelze jen podle nich pád určit. Předložky u jednotlivých pádů jsou více méně pomocné. Nemůžeme se řídit pouze předložkou, rozhodující je pádová otázka

Předložky a jejich vazby s jednotlivými pády

Na předložky se můžeme podívat i tak, že se pojí s více pády, s kolika pády se pojí, či přímo s jakými pády se vyskytují nejčastěji.

• Předložka, která se pojí hned se třemi pády, je např. za (za rozbřesku – 2. pád, za peníze – 4. pád, za školou – 7. pád) či s (kdo z koho – 2. pád, ze dřeva – 2. pád, s mužem – 7. pád).
• Předložky pojící se s dvěma různými pády jsou např. na, o, po, v (4. a 6. pád) nebo např. nad, pod, před, mezi (4. a 7. pád).
• Většina předložek se však pojí pouze s jedním pádem, to platí též pro předložky nevlastní, např. bez, od, do, u (2. pád), k, kvůli, vůči (3. pád), mimo, přes, pro (4. pád), při (6. pád).

Je proto lepší se předložkami vůbec neřídit a pád určovat pouze pomocí pádových otázek.

Určování pádu v českém jazyce

Při určování pádu jde o to, že musíme najít správnou pádovou otázku, pomocí které se můžeme na dané slovo, které určujeme zeptat.

Nedělejme to tak, že při určování pádu vezmeme postupně všechny pádové otázky a budeme zkoušet, která by to mohla být.

Tady je postup na to jak určit pád:

1. podívejte se na pozici slova ve větě - jaká slova rozvíjí, s čím souvisí - vedle jakých slov se podstatné jméno nachází
2. pomocí slov, která dané podstatné jméno rozvíjí (jsou v jeho blízkosti), se na něj zeptat (pokud je před slovem předložka, využijte ji ve vaší otázcea doplňte pádovou otázkou, která se do otázky hodí)

Příklady:

Zašel do třídy. - využijeme slova zašel a zeptáme se - do koho, čeho zašel? Pádová otázka koho, čeho je pro 2. pád

Viděl jsem Petra už několikrát. - využijeme slovesa viděl – koho, co jsem viděl už několikrát? Pádová otázka koho, co ukazuje na 4. pád

Byl jsem tam s Honzou. - s kým jsem tam byl? pádová otázka kým, čím? - jedná se o 7. pád

Maminka upekla dort. Kdo, co upekl dort? - pádová otázka kdo, co? - jde o 1. pád

Přijedu autobusem odpoledne. Kým, čím přijedu? - pádová otázka je pro 7. pád

POZOR!!!!  Určování a záludnosti u 1. a 4. pádu

Pokud určujeme pád podstatného jména, naučte se a používejte vždy celou pádovou otázku. To znamená kdo, co? Místo jen kdo? nebo co?. Naprosto nezbytné je to právě u 1. a 4. pádu, protože obě otázky obsahují otázku co - kdo, co a koho, co. Pokud bychom se tedy nezeptali celou pádovou otázkou, mohli bychom tyto pády snadno zaměnit.

Co byste si měli zapamatovat:

Při určování pádu se vždy ptejte celou pádovou otázkou.

Neurčujte pád pouze podle předložky a to hned z několika důvodů:

1. některé předložky mohou být hned u několika pádů
2. pád se většinou pojí s více jak jednou předložkou
3. někdy je podstatné jméno bez předložky a přesto je v jiném pádu než v 1.pádu

Pád neurčíte ani podle tvaru podstatného jména, některé vzory mají totiž stejný tvar hned pro několik pádů (např. vzor růže má stejný tvar slova pro 3., 4 a 6. pád - růži)

Je důležité se naučit správné pořadí pádových otázek a pak následně procvičit určování jednotlivých pádů

Pády hrají klíčovou roli při učení gramatiky a pravopisu. Mnoho pravidel se odvíjí právě od konkrétního pádu. Když přesně nevím, co který pád znamená, můžeme mít problém tato pravidla pochopit. Bez jasné představy o pádech se neobejdeme například při:

1. Rozlišování vzorů podstatných jmen

Určení správného vzoru často vyžaduje znalost tvaru ve 2. pádu. Díky tomu můžeme odlišit slova podle příslušných vzorů, například:

• moře vs kuře
• píseň vs. kost
• pán vs. muž
• hrad vs stroj .

2. Skloňování slov

Skloňování podstatných a přídavných jmen, zájmen nebo číslovek se bez znalostí pádů neobejde. Například u slova noc se v některých pádech (3., 6., 7. pád množného čísla) přesuneme od vzoru kost k vzoru píseň . Abychom mohli slova správně "ohýbat", musíme vědět, na jaký pád se ptáme, a umět přiřadit pádové otázky k jejich tvarům slov.

3. Určování životnosti

Rozlišení životnosti u podstatných jmen je závislé na porovnání tvarů v 1. a 4. pádě. Tato schopnost je zásadní nejen pro správné tvary slov, ale i pro tvoření přísudků a určování správných koncovek.

Dovednost správně se ptát

Výuka pádů nás učí nejen pravidla gramatiky, ale také schopnost klást smysluplné otázky. To je důležité nejen ve škole, například při rozboru vět, ale i v běžném životě, kdy potřebujeme jasně formulovat své myšlenky nebo rozumět druhým. Při určování pádů se učíme orientovat v textu a zaměřuje se na podstatné detaily. Tato praxe podporuje schopnost rychle se zorientovat a efektivně zpracovat informace.

Otázky typu Kdo šel ven s Petrem? nebo Na koho se paní učitelka zlobila? jsou podobným těm, kterými se ptáme na pád ( S kým? Na koho? ). Čím častěji toto procvičujeme a klademe si otázky, tím rychleji a přirozeněji se stávají součástí naše myšlení.

Vztahy mezi slovy ve větě

Práce s pády odhaluje logiku a strukturu jazyka.

Například:

• Babička pletla ponožky.
  Otázka: Koho, co pletla babička? Odpověď: Ponožky.

Tím, že do otázky zahrneme i sloveso ( plést ), si uvědomíme vztah mezi přísudkem a předmětem. Tento princip se hodí nejen při určování vět, ale i při pochopení, že některá slovesa mají vazbu a vyžadují konkrétní pády. 

Například:

• Sledovat koho, co (4. pád)
• Uvažovat o kom, o čem (6. pád).
• Dívat se na koho, co (4. pád)
• Mluvit s kým, čím (7.pád)