Česká věta, jaký je slovosled?

Slovosled

Slovosled = řazení slov ve větě za sebou.

Česká stavba věty dovoluje velkou variabilitu slovosledu, který využíváme  k vyjádření dynamiky výpovědi a aktuálního větného členění.  Český slovosled je volný. V češtině není slovosled striktně daný, ale není ani zcela volný.  Jednotlivé větné členy nemusíme řadit v pevně daném pořadí. Tento pořádek je hodně volný a flexibilní a umožňuje značnou variabilitu sdělení. Čeština využívá Ohebné slovní druhy a tvary, které tvoříme skloňováním a časováním dávají prostor  k vyjádření syntaktických vazeb. Podívejme se na skloňování podstatných jmen, které nám umožňuje rozlišit ve větě podmět a předmět. , Analytické jazyky, protože postrádají skloňování, tak mají a využívají pevný slovosled.

Na slovosled má vliv:

1. významová stránka,
2. mluvnická stavba věty,
3. rytmika.

Význam

To dovoluje velkou variabilitu českého slovosledu, který je využíván (různými mluvčími v různé míře) k vyjádření výpovědní dynamičnosti a aktuálního větného členění. Proto označujeme český slovosled jako volný. 

Co je pro slovosled nejdůležitější. Důležité je to, o čem mluvíme (dáváme na začátek výpovědi), to co je jádrem sdělení (řadíme na konec výpovědi). Na konec věty zařadíme slova, na která chceme dát důraz. Pokud máme souvětí, potom ve větném  celku utvořeném více větami bývá na začátku to o čem jsme se bavili již  v předchozí výpovědi. Někdy se setkáváme s vyloženě špatným slovosledem.

Znala jsem jeho kamarádku Janu. (špatný slovosled: Jeho kamarádku znala jsem Janu.)
Ten byl tak pracovitý a milý. (špatný slovosled: Tak pracovitý a milý byl ten.)

Mluvnická stavba věty

Některé větné členy mají ve větě své ustálené místo. Často bývá řazení slovosledu v tomto pořadí:  podmět –  přísudek – předmět .

Maruška koupila dárek.

Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásný muž) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (mikina z teplákoviny).

Rytmické zřetele

Příklonky

• Slova přiklánějící se ke slovům předcházejícím.
• Nemohou stát na začátku věty.
• Kratší tvary zájmen mi, ti, tě, mu, ho, se; tvary slovesa být ve složených slovesných tvarech. (Podej mi, ne mi podej. Byl bych mu věřil, ne mu bylbych věřil)
• Stojí za slovem, k němuž se významově nejtěsněji vztahují. (Učesu si vlasy, umyju si ruce)

Mirek mi na začátku týdne dal dárek.

Předklonky

Zájmena a spojky a, až, že).

Promnul si oči, až když vstal z postele.

Podívejme se jaký vliv má umístění slova ve větě. Tedy slovosled. A všimněte si, že zde pracujeme se slovem se - zvratné zájmeno, vždy je u slovesa - setkal se a se slovem se, které je předložkou k 7. pádu zájmena já, tedy tvar: se mnou

Můj přítel se tam se mnou setkal. (někde jsme se sešli s mým přítelem)

Se mnou se tam setkal můj přítel. (dávám význam na místo, kde jsme se setkali s mým přítelem)

Tam se setkal se mnou můj přítel. (opět mluvím o místě, kde jsme se setkali s mým přítelem)

Setkal se tam se mnou můj přítel. (někde jsme se sešli s mým přítelem)

Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu (tzn. běžnému) slovosledu, např.: 

• Jak se ti líbí ten vzácný dar? nebo Jak se ti ten vzácný dar líbí? – neutrální slovosled 

• Dar ten vzácný jak líbí se ti? – inverze